Potlach nepotlach Australia 2021

Ahoj všichni, my jsme se teprve dohrabali domů. Zima nás dotlačila zpátky do QLD. Posílám vám v příloze pár mých  snímků a postřehů z letošního ohně. A ještě připojuji několik obrázků z našeho měsíčního putování krásnou  Austrálií. Moc na vás vzpomínáme a už teď se nám stýská.
Pelda a David
Zde pár obrázků a postřehů z letošního ohně v Hnědých horách. Díky všem, kteří přijeli. Bylo moc fajn zase vidět kamarády po té vynucené přestávce vloni. Obří díky a velkou pusu posílám Pajdovi za to, že nám tam nahoře zařídil skvělé počasí, i když těsně předtím to vypadlo, že božstva hodlají právě tenhle kus Austrálie spláchnout z povrchu Země a počasí spíše připomínalo protékající WC.
Letošní oheň nebyl slavnostní potlach, ale to nevadilo, hlavně, že jsme se sešli a byla skvělá nálada. Jediný remcal byl asi můj australský manžel, který v sobotu večer očekával ten, jak on říká, “svatý oheň” a nic se nedělo. Zklamaně prohlásil: „Tak konečně jsem se po deseti letech všechno naučil, že musím stát na tu hymnu, jak ta vlajka jde nahoru, sundat čepici, nic neházet do ohně, neopékat na něm párky a všechny ty pravidla a voni je zrušej.”
Stavba Leina altánku si vyžádala pět lidí, asi hodinu trpělivé práce, málem vypíchnuté oko, několik skoro úrazů a pádů… A nakonec se k naší hrůze ukázalo, že je červenej.
Mirek, jak už jsou z té vloni zamořené Viktorie zblblí, tak se rozhodl dodržovat kovidová opatření i tady a nosit face mask neboli obličejovou masku. Moc mu to slušelo, skoro víc než bez masky.
Copperhead neboli pakobra diamantová, která chtěla kempovat s námi. A zrovna si vybrala mého Davida, který má panickou hrůzu z hadů. Naštěstí jsem ho zahnala a přemluvila, aby se dalších pět dní nevracel (hada, ne manžela).
Sobota a neděle večer kolem ohně
Pondělí – velikonoční pomlázka a koledníci
Pračlověk Jirka si vždycky na koledu vezme celý strom. Zato od Toníka to jen tak šimrá.
Pepo, na Mirkovo břicho nemáš, ani když se nafukuješ.
Horní louka opuštěná a rozrytá od divočáků.
Dolní louka v rozmezí dvou hodin. Přišel mrak s mlhou a přepokladem na déšť. Ale nakonec to byla jen ukázka od Pajdy, co nám taky mohl zařídit. Druhý den už byla zase modrá obloha.
Po cestě domů jsme se k potlachu nepotlachu ještě mnohokrát při povídání v autě vraceli. A tak vznikla tahle básnička.
Těšíme se na vás, ať už to bude kdekoliv a ať tomu budeme říkat čundr, vandr, potlach, oheň, kempování… na slovech nezáleží.
S láskou zalamují palec
Pelda a David
O čem to je
„Co je trampské a co není?“
David se mě tuhle ptal,
„Chci být taky dobrým trampem,
tak abych si pozor dal.

 

Je to v tom, že oblékáš se
jako voják do boje?
Je to v tom, že trampskou hymnu
posloucháš jen ve stoje?

 

Je to v písních, o čem zpívaj,
nebo v tom jak pozdravím
s tím palcem zvlášť vystrčeným,
to už teďka dobře vím.

 

Je to v tom, že tvoje jméno
zní tak nějak západně?
Je to v tom, jak často sedíš
někde venku u ohně?“

 

Bylo mně ho fakt až líto,
tak moc chce být trampem taky,
líbí se mu mezi námi,
líbí se mu naše zvyky.

 

Tak se snažím o odpověď,
co je trampské a co není,
v čem to vězí a nevězí,
těžko hledám vysvětlení.

 

Jak přemýšlím, o čem to je,
vzpomenu si na tátu,
ten by řekl: „Je to v hlavě
a v přístupu k životu.“

 

Comments are closed.